Únor 2011

Příběh televize

26. února 2011 v 3:40 | Lů
No, dneska večer jsme se docela pobavili. Sedíme takhle v obýváku. Všichni čtyři, malá už spala. Nějak přišla řeč na televizi a televizní kanály. Už nemám vůbec tušení, jak jsme na to přišli, ale mělo to něco společnýho s tím, kolik kanálu má Oriane na televizi, co je u ní v pokoji. Karen a Paul řekli něco o 60ti a já jsem je pěkně vyvedla z míry s tím, že tam je kanálů 13 a z toho jich jede 9 nebo 10 a to jsem jim je i vyjmenovala. A oni, že ne, že než jsem přijela, tak koupili speciálně pro mě tu televizi a nechali tam napojit kábel. A samozřejmě za to celou dobu platí. Tak jsem teda byla zmatená a najednou jsem nevěděla, jestli jsem třeba jen já nepřestala u třináctky a spokojila se s tím, co tam bylo. Šli jsme to teda všichni omrknout a měla jsem pravdu. Bylo tam jen to, na co jsem celej rok koukala. Tu kabelovku je tam totiž třeba nějak nastavit a nikdo neví jak.

Tak jsme se pobavili nad tím, že Paula a Karen nikdy nenapadlo se mě zeptat, jestli mi to jede a mě zase nenapadlo si stěžovat, že tam mám jen pár kanálu a přitom na ostatních televizách je jich mnohem víc. Já jsem si myslela, že tam mám jen anténu. A stačilo mně to. Taky jim bylo líto, že to nechávali kvůli mě zapojit a já to vlastně ani nevyužila. Sranda!

První společný den

26. února 2011 v 3:29 | Lů
Než začnu, nikdy mě nenapadlo, že by si moje články někdo mohl přeložit do jinýho jazyka. Ale stalo se. Nevadí. Jedeme dál. Prosím bez podrobností.

Pokud jsem se nezmínila, tak nová aupair je z Francie, je jí 21 a její angličtina je hodně dobrá. Což je velký plus. Některý holky tady totiž moc anglicky neumí a zrovna teď jedna thajka má trošku problémy s rodinou, protože vůbec nerozumí a nemůže s nima komunikovat.

Pracovaly jsme teda dneska obě dvě dohromady s tím, že Oriane mě spíš sledovala a zjišťovala, jak zhruba vypadá náš den. Malá je s ní myslím spokojená. To znamená, že si s ní hraje. Šla jsem se třeba dolů převlíct a slyšela jsem malou, jak mě volá, ale Oriane ji ukázala nějaký hračky a zabavila ji. Aspoň na chvilku, než jsem opět slyšela 'Usy, Usy', ale i to se počítá. Dokonce hned ráno, když přišla Oriane dolů, tak dostala od malé kytaru (takovou, co má na hraní) a pak jí ju dala ještě několikrát. Je fajn, že ji malá vzala hned od začátku jako kamarádku. Říká jí sice Candy (jiná aupair), ale snad když zítra budou obě dvě vedle sebe (Oriane i Candy), tak malá pochopí, že jsou dvě

Pořád si myslím, že je Oriane milá a hodná. Akorát moc nemluví, takže jsem nic moc nezjišťovala. Ale to ještě přijde. Zítra snad až přijdou ostatní holky, tak se bude cítít líp a třeba se i rozpovídá. Akorát co vím, je že byla rok aupair v Irsku, což byl taky jeden z hlavních důvodů, proč byla vybrána.

O víkendu se tady snad ještě trošku líp zabydlí a uvidíme, jak jí to půjde s Madison v pondělí, kdy ona bude hlavní aupair a já jen dohlížet. V úterý mám já už volno. Doma budu dopoledne, ale od dvanácti mám plány, tak doufám, že to tady holky zvládnou. Každopádně podám zprávy.

Nová AuPair dorazila

25. února 2011 v 2:59 | Lů
Tak jsme se všichni dočkali. Oriane je tady. A jak to proběhlo? Karen, Paul a Madison ji jeli vyzvednout. Já jsem vařila tu večeři. O Karen je známý, že nevaří. Takže jsme si z ní vždycky dělali srandu (i ona sama ze sebe), že u ní se počítá za vaření, když něco koupí. Jako už hotový take away. Vždycky říkáme, že to se taky počítá, že přece máme co jest. A dneska jsem teda dostala kredit za večeři já. Karen to sice včera připravila, ale já to dala do trouby a upekla. Tak chudák, když jednou něco uvaříla, já jsem sebrala 'ocenění'. Všechno samozřejmě ve srandě.

Zpátky k nové aupair. Domů všichni přijeli něco málo po šesté. Madison vůbec nebyla sama sebou. Karen říkala, že už na letišti začala být trošku protivná a lehat si na zem. To má teď pár týdnů novinku, že když se jí něco nelíbí, tak si lehne na zem a vzteká se (asi 5 vteřin) a když si ji nikdo nevšímá, tak vstane a jde dělat něco jinýho. No a že prý na tom letišti to začala dělat a plakala a vůbec nebyla v náladě. Po cestě domů se dívala na dvd (mají takový malý do auta!). A jak přišli dom, tak zase plakala a nechtěla jít na zem a nechtěla, aby ji držel tatínek ani maminka. A když jsem ji řekla, ať jde za mnou, tak přišla, objala mě a vše bylo v pořádku. Smála se a chtěla si hrát. Myslíte, že to to dítě může nějakým způsobem vycítit? Mě to teda strašně dojalo

Pak jsme měli tu večeři - lasagně a salát - i s novou aupair. Musím říct, že je milá a myslím, že jsme vybrali dobře. Když šla potom do svýho pokoje, tak Karen mě zavolala a řekly jsme si, co si o ní myslíme - že je milá. Moc pěkný bylo, když Karen řekla, že je milá, ale že nechce aby byla. Zní to hloupě, ale vím úplně přesně, co tím myslela....

Snad si na ni Madison brzo zvykne. Myslím, že až zapomene na mě budou ty dvě výborný kamarádky

Poslední noc v mém pokoji

24. února 2011 v 3:28 | Lů
Tak jsem to zvládla. Je zabaleno. Aspoň do takové míry, že to jsem schopna odstěhovat do mého nového pokoje, tedy do již zmíněného, výborně zásobenýho sklepa. A jak jsem dopadla? Jeden kufr je zabalenej a připravenej k letu. Váhově by se tam ještě něco vešlo, ale je plnej. No a pak mám dva další kufry s věcima, který budu potřebovat. Takže to tam není nijak pečlivě zabalený, jen naskládaný na sobě. Myslím, že se mně to do jednoho vejde a i váhově by to mohlo vyjít. Horší ale je, že tady mám ještě jednu poměrně velkou bedýnku plnou potřebných věcí. Vidím to teď tak na 90%, že ještě menší krabicu budu muset před odjezdem odeslat. Pokusím se to ještě trošku probrat, ale už dneska jsem vyhodila plnej pytel nepotřebností a taky oblečení.

Rozhlížím se po pokoji a je tu trošku prázdno :-(

Zítra poslední den sama s Madison. Ale jen do dvou hodin, takže to budeme mít krátký. Navíc jdeme na návštěvu k Fioně, takže to určitě uteče. Nová aupair přiletí o půl 5. Karen, Paul a Madison ji jedou vyzvednout a Karen dokonce uvaří večeři. Teda tak, že si dneska už předpřipravila lasagně a já to pak dám zítra do trouby. Takže v podstatě dělám večeři já :-D

Trošku z budoucnosti:
- za týden budu touto dobou někde v San Franciscu
- za dva týdny budu touto dobou někde možná už nad Atlantickým oceánem

Teď už si jen popřeji poslední dobrou noc v MOJI posteli.


Začala jsem balit

21. února 2011 v 3:21 | Lů
Ale moc úspěšná jsem nebyla!
První plán byl začít balit v sobotu. To nějak neklaplo, protože jsem pracovala na dárku na rozloučenou. Ale jsem ráda, že to už mám tak na 80% hotový. Až to bude, tak to taky zveřejním. No a když jsem s tím teda skončila, tak jsem šla hlídat malou, prtože rodiče šli na rande. A pak už byl večer a já šla s holkama za zábavou. Celou sobotu jsem si říkala, že balit budu dneska, v neděli.

Kolem jedné jsem šla tady k sobě nahoru s tím, že začnu balit. O půl 3 stále nebylo nic znát. Vždycky se totiž našlo ještě něco jinýho, co bylo potřeba udělat. jako třeba domluvit kino na večer, vyprat si, mrknout na email a tak. Takže nakonec to dopadlo tak, že jsem povytahovala fotky z rámečků, co jsem měla vystavený (rámečky nejsou moje) a vyklidila 4 šuplíky. Velmi mě potěšilo, že jsem asi polovinu věcí (většinou papíry, např. z banky, ze školy, uvítací instrukce atd.) vyhodila. Takže mně tam teď leží taková miniaturní hromádka s nějakýma suvenýrama z mých cest a pár knížek. Největším oříškem tedy bude opravdu oblečení. 

Teď už se mi vůbec nic nechce. Akorát teda spát. Takže hned jak zítra vstanu vlítnu na to. Začínám pracovat až v jednu a je to moje poslední šance se zabalit. Dokonce jsem dneska udělala to, že jsem svoje vypraný a poskládaný prádlo dala zpátky do šupliků místo rovnou do kufru. Nechce se mně totiž přemýšlet, co už potřebovat nebudu, co naopak ano a co si s sebou vzít do Kalifornie. Není to vůbec jednoduchý takový balení. Nedoporučuju. Každopádně ve středu večer musím všechno odstěhovat dolů, do 'sklepa', teda do místnosti, kde budu od čtvrtka bydlet. Nic špatnýho. Budu tam mít nafukovací matraci nebo můžu spát na gauči. Je tam koupelna a velká televize a samozřejmě spousta alkoholu, jak mě Paul dneska večer připomněl :-)

Jinak jsme měli dva dny pěkný počasí, 10 stupňů, rozpustil se skoro všechen sníh. A dneska to začalo nanovo, sněhová bouře od dvou hodin odpoledne. Jela jsem domů z kina a neměla tušení, kde jsou čáry na silnici. Misto normálních 45 mil/hod jsem jela max 25. A na zemi je takových 15 cm sněhu a sněžit nepřestává. Ach jo! Myslela jsem, že zima už končí. 

Všechny moje zážitky

17. února 2011 v 1:59 | Lů
Vytvořila jsem si tady za ten rok něco, z čeho mám obrovskou radost. Zážitky jsem sice psala sem, ale blog si nemůžu vzít s sebou všude. Navíc když tady pak nebudu delší čas aktivní, tak mám pocit, že se to automaticky zruší. Co my zůstane a co můžu vzít ukázat babičkám, tetám, kamarádům.... je moje Knížka zážitků.

A o co jde? Sbírala a schovávala jsem si různý letenky, vstupenky, mapky, obrázky, fotky atd. a ty jsem ponalepovala do bloku, plus přidala nějaký poznámky z mé hlavy a tak. A tady je výsledek:
zážitky
Ani už to nezavřu. Moc se těším, až to budu moct ukazovat, kde se bude dat . Už tady jsem se svou prací sklidila úspěch. Ukázala jsem to Karen a Paulovi a moc se jim to líbilo. Taky holky, kamarádky se podívaly a říkaly škoda, že si něco takovýho taky nevytvořily. Nejvíc se to líbí Candy (česká aupair). Hlavně asi proto, že si to jako jediná může přečíst a rozumí tomu .

A tady pro ukázku (a třeba i inspiraci) pár stránek, jak to vypadá uvnitř:
zážitky 2

Člověk si nemůže pamatovat všechno a tady mám na každé stránce připomenutí něčeho, co jsem tady za ten rok zažila.
  

Poslední Au Pair meeting - mňamka

15. února 2011 v 1:24 | Lů
Tak jsem včera šla na poslední meeting. Mým favoritem zůstávají autíčka z minulýho měsíce, ale čokoládový odpoledne taky nebylo k zahození. Měly jsme tam čokoládovou fontánku a spoustu ovoce, nějaký sušenky a cookies. Mňamka, ani nevím,kolikrát jsem si šla s talířkem, hihi :-)

Takhle ten stůl vypadal:
stůl
A tady, jak mi to chutnalo:
mňam

Žádný bouřlivý rozloučení se nekonalo. Koordinátorka mi popřála hodně štěstí a že prý kdybych něco potřebovala, tak ať se ozvu. A s holkama, s kterýma se kamarádím se ještě uvidím.
Velmi mě ale potěšilo, že jsem vyhrála fotosoutěž. Když minulej týden (nebo předminulej) tak strašně nasněžilo, tak naše koordinátorka vyhlásila fotosoutěž. Celkem tam bylo asi 8 fotek. Nebylo vyhodnocený první, druhý místo a tak. Ale u fotek byly ceny a moje byla nejhezčí a tak trošku i největší. Plyšovej medvídek, kterej drží fotorámeček s tou fotkou, kterou jsem poslala. Poslala jsem tu, kde je Madison v tunelu a na klouzačce. Medvídek už je u Madison na poličce, jsem ji ho dala :-) A ještě k tomu mi koordinátorka řekla, že tu fotku poslala do centrály v San Franciscu a že ji prý použijou do jejich letáku. Jééé!

Po meetingu jsme jely ještě s holkama do Detroitu opět na zimní festival. Chtěly jsme s Gigi bruslit, ale byla tam strašně dlouhá fronta. Zeptala jsem se jedné paní, co byla tak v půlce, jak dlouho tam stojí a prý asi 35 nebo 40 minut. Venku už byla docela zima, takže jsme to zabalily a šly do kavárny.

Dneska bylo ve vzduchu cítit jaro. Od začátku roku první den, kdy nebylo mínus (ikdyž jen +3 °C). Konečně se rozpouští to bílý svinstvo, co tam je. A koncem týdne má být až 10 stupňů. Přežila jsem krutou Michiganskou zimu. Juchůůů!

  

Nákupy, náákupy, nááákupy!!!

12. února 2011 v 1:40 | Lů
Ne, že bych dostala nákupní horečku (ta mě nikdy nepřešla, haha), ale nastal čas nakoupit dárky domů. Tento týden utekl úplně nejrychleji a já nemůžu uvěřit, že už je zase konec pátku a ještě k tomu mám jen dva pracovní týdny před sebou.

Zpět k nákupům. Jelikož jsem měla dneska volno, tak jsem vyrazila s Candy nakupovat dárky. Je to mnohem výhodnější než o víkendu, kdy chodí do obchoďáku na výlet spoustu rodin. Samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se mi nestalo toto: S Candy jsme se sešly v deset. Potřebovala jsem nejdřív do jednoho obchodu pro fotorámečky, tak jsme tam jely. Spokojená, že jsem našla, vše, co jsem potřebovala, jdu k pokladně. Položím to napás a vtipně pronesu, že nevím, jestli mám peněženku. To jsem si dělala srandu. No, jenomže jak otvírám tašku, tak mi docvaklo, že ji opravdu nemám. Nechala jsem ji totiž v tašce, kterou nosím, když jdu s malou někam. A ve čtvrtek jsme zrovna někde byly. Candy si samozřejmě myslela, že si dělám srandu, ale pak to za mě zaplatila:-) Ještě je na tom taky vtipný to, že když jsem se ráno chystala, tak jsem na to myslela, že peněženku musím z té tašky vzít. Jenomže pak jsem začala snídat a pak už byl čas jet... Ještě že mě nezastavili policajti, co na dálnici hlídkovali.

Shodou okolností jsem ale byla domluvená s Debbie, že ona měla do toho nákupního střediska taky přijet s Madison. Šly do hracího koutku. Napsala jsem ji, že teda ať mi tu peněženku vezme. Takže než tam v jednu dorazily, tak jsem obchody obhlídla, v jednom jsem si půjčila od Candy, protože tam jsem toho kupovala hodně, tak aby jsme se nemusely vracet. Taky jsme si zašly na oběd. Kolem jedné jsem obdržela moji peněženku a v nakupování pokračovala. No domů jsem se dostala až kolem půl 6. Ale nemyslete, že jsem takovej blázen. Jela jsem ještě tisknout fotky a tam se dlouho čeká. No ale zase je pravda, že místo abych tam jen čekala, tak jsem si ještě obešla nějaký obchody a dokoupila drobnosti. Takže asi jsem takovej blázen .

Teď už jsem ale hotová. Nakupování skončilo a takhle to dopadlo:
nákupy

Záměrně nechávám v taškách, aby odarovávaní dopředu nevěděli, co je čeká. Já jsem se vším, co jsem pořídila velmi spokojená. Akorát si teď nejsem jistá, jestli se mi to do těch dvou kufrů vejde.

Člověk by neřekl, kolik se toho dá za jeden rok nastřádat. Přijela jsem s jedním kufrem. Na zpáteční cestu mám nachystaný dva. A to už jsem poslala dvacetikilovou krabicu jen s mým oblečením domů. Uvidím, balit budu příští víkend! 

Jste chytřejší než Madison?

9. února 2011 v 3:18 | Lů
Dneska nás všechny velmi překvapilo, jak je malá chytrá. Chytřejší než rodiče, ale rozhodně ne chytřejší než Lů. Ta na její triky totiž přišla!

Už několik měsíců dostává malá dudlík jen když jde spinkat. To znamená, že se nechává v postýlce a když se malá vzbudí, tak ho tam většinou bez protestů nechá. Když se Madison chce spinkat, tak si řekne. Já jsem si minulý týden začala všímat toho, že si říká o spaní, ikdyž vím, že se jí nemůže chtít (nebyla dostatečně dlouho vzhůru). Nebo si řekne o spaní a když ji dám do postýlky, tak dá dudlík do pusy a pak si tam hraje.

Ráno a večer dostává mlíko ve flašce (s dudlíkem). Ze začátku, když jsme vyřadili odpolední mliko, tak občas ještě dostala trochu do hrníčku, ale nikdy toho moc nevypila. Takže když si přes den řekne o mliko, tak řeknu, že nemáme a pokud má hlad, tak ji samozřejmě dám něco místo toho. Dneska před večeří si pořád žádala o mliko, tak ji nakonec Karen dala trošku do hrníčku, ale věděly jsme, že to nebude chtít. A taky že ne.

Zůstala jsem dneska s nima trochu dýl dole a kolem sedmé si malá opět začala říkat o mliko (o půl sedmé jsme dojedli večeři a měla hodně). Karen říkala, že to udělala i včera, ale pak ho vůbec nepila. No ale když malá prosila, tak ji ho šla udělat. Malá dostala flašku a cucala si dudlík (flaška nenahnutá). A v tom mi to došlo. Žádá si jít spinkat nebo mlíko jenom proto, aby si mohla dudlat. Chytré to dítko . A já jsem byla pochávlena, že jsem na to přišla. 

Všichni jsme měli z mého objevu radost. Všichni vlastně ne. Madison tímto začali dny a noci bez dudlíku, tak uvidíme, kdo se vyspí. 

Zimní radovánky

4. února 2011 v 2:59 | Lů
Napadl nám sníh. Předpovídali minimálně 25 cm a hroznou sněhovou bouři. Naštěstí se trošku spletli a nám se ta obrovská bouře vyhnula. V Chicagu na tom byli poněkud hůř. U nás jenom na jeden den zavřeli školy, z čehož některý holky neměly moc velkou radost. Mě to ovšem nijak neomezilo, protože jsem s malou celý dny pořád. Je ale blbý, že tady není s ní venku co dělat. Kopec široko daleko žádnej a před barákem ji to baví tak maximálně 10 minut. Takže jsem ji dneska vybudovala menší zimní hřiště u nás na verandě (aspoň myslím, že se tomu tak říká). Má tam klouzačku a tunel. Oboje její oblíbený, když jdeme do tělocvičny pro děti.
veranda
A tady v akci. Klouzačka měla úspěch, akorát do tunelu se jí nechtělo. Ale třeba ještě sebere odvahu.
v akci
Taky jsme změřily, kolik toho sněhu na zahradě máme :-) Hmmm, docela dost!
:-)

A ještě jedna, kterou jsem vyfotila dneska když jsme si hrály doma. Myslím, že se povedla na to, že jsem to fotila sama.
my dvě
  

Malý příběh veverky :-)

2. února 2011 v 3:27 | Lů
V neděli jsem zahlídla u sousedů na střeše veverku. Jelikož tady mám pro kamaráda výbornej objektiv, tak jsem ho vyzkoušela.

Veverka se rozhlíží...
Rozhlíží se

... uviděla mě...
Vidí mě

...a prchá.
Utíká

To jen tak něco pro zasmání a ukázání výborné kombinace mýho foťáku s tím objektivem. Focený přes okno (hodně dlouho nemytý).
  

Minulý víkend

2. února 2011 v 3:18 | Lů
V sobotu večer jsme s holkama opět navštívily jeden zimní festival. Zima byla zase velká. Podívaly jsme se na hasičský auta a i se s nima (v nich) vyfotily. Lidi si mohli koupit večeři (špagety) za malou částku a peníze šly na charitu. Hodně lidí tam večeřelo a vypadlo to docela lákavě, akorát já jsem už byla navečeřená. Ale udělala jsem si smore. Velice populární tady v USA. Opeče se marshmallow a dá se mezi dvě sušenky s kusem čokolády. Když se to povede moc pěkně, tak to vypadá následovně:

smores
Marshmallow je horký a tím pádem se lehce rozpustí ta čokoláda. Bude to nejspíš kalorická bomba, ale móóóc dobrá.

Jako další atrakce tam bylo bruslení, jenomže jste si museli přinést vlastní brusle a ty já nemám. A taky tam byla bobová dráha, tam pro změnu byla minimálně půlhodinová fronta a v té zimě se to nedalo. Mým hlavním cílem bylo vyfotit tu nejvíc, co jsem kdy viděla, osvětlenou ulic a to se mi podařilo. Plus tam měli ještě nějaký sochy z ledu a v osm byl ohňostroj. 

Fotky ve složce Různé.