Leden 2011

Bude mi to tady chybět

29. ledna 2011 v 16:22 | Lů
Mám před sebou poslední 4 pracovní týdny, týden v Kalifornii a pak hurá domů. Těším se, ale bude mi TO tady chybět:

Určitě mně bude chybět Madison a její 'usy, usy', když mě volá. Neumí říct L. Nejdřív jsem byla 'cící', ale jde jí to čím dál líp. Teď je pro ni Lucy jenom Ucy :-)  Bude mně chybět to, že když 'nepracuju' a ona mně vidí u mě v pokoji, tak za mnou přijde a obejme mě. Včera ráno jsem měla zavřený dveře, ale ona věděla, že tady jsem, tak bouchala na dveře a volala mě. Nedalo se neotevřít. Večer jsme slavili narozeniny jednoho bratrance u Debbie. Já a Debbie jsme odešly koupit jednu hru a Karen mně pak říkala, že Madison hodně plakala a volala mě. Viděla jsem ji tam stát u dveří.

Na té oslavě jsme se bavili, že můžeme udělat poslední víkend, co tady budu mojí rozlučkovou oslavu a zároveň tak přivítat novou aupair. Lynn (Paulova sestra) ale řekla, že to bude jen moje rozlučka a novou aupair na ni můžeme pozvat, protože já jsem jejich :-)

Karen a Paul odešli z té oslavi kolem jedenácté a já jsem zůstala až do jedné. Hráli jsme hry na x-boxu a byla fakt sranda. To mi opět připomnělo, jak skvělá je to rodina, když já (jako aupair) zůstanu na večírku s ostatníma přesto, že moje host-mamka a host-taťka jdou domů. A když mě pak Kahuna vezl domů, tak říkal, že jim opravdu budu chybět a že jsem zlatíčko :-)

Nová aupair to nebude mít jednoduchý. Nejenže si na ni bude muset zvyknout Madison, ale bude ji muset přijmout i celá rodina. A já jsem nasadila laťku hodně vysoko. Tak vysoko, že rodina bráchy Karen (tzn. Eathan a Alexis) přijedou na víkend za dva týdny z Ohia jenom proto, aby se se mnou mohli rozloučit.

Taky mi budou chybět holky, aupairky. Hlavně Gigi, s kterou jsme tady nejlepší kamarádky. Jo, můžu si s něma psát nebo volat na skype, ale už to nebude ono. Ale to všechno patří k práci aupair. Poznala jsem suprový lidi, na který nezapomenu a budu doufat, že je zase uvidím. S Gigi jsme domluvený na léto 2012 (musím šetřit na letenku do Thajska).

Na druhou stranu se těším na svou rodinu a kamarády. Těším se, že začneme s přítelem žít náš vlastní život. Vzít si z ledničky cokoliv a nemuset se starat, jestli to někdo jinej potřebuje na vaření. Mít tam potraviny, který jsem sama nakoupila (doufám, že bude za co :-D). Dělat si doma co chci a kdy chci a třeba i chodit nahá....

Ledové sochy a Aupair meeting

24. ledna 2011 v 1:30 | Lů
Měly jsme dneska odpoledne meeting, kterej hodnotím jako nejlepší!!!

My jsme ještě dopoledne vyrazily s holkama na výstavu ledových soch. Vzaly jsme to teda jenom rychlovkou, protože venku bylo -16 °C, ale i tak to byla pěkná podívaná. (viz foto)

No a ten meeting. Hrály jsme Whirly Ball. Když jsem o tom četla, co to je, tak mi to přišlo jako blbost, jezdit v autíčku a házet si u toho míčkem. Nakonec to ale bylo fakt super. Vždycky proti sobě hrály dva týmy po pěti hráčích. Úkolem bylo trefit se míčkem do poměrně malýho kolečka v terči. Nevím, jestli používám správnou terminologii, ale když se podíváte na fotky, tak bude jasný, o čem mluvím .

Každá hra trvá 10 minut. Celkem jsem hrála asi 7x nebo 8x. Kolikrát jsem skórovala? Nula! Vůbec jsme toho moc nenaskórovaly. Maximální výhra byla 6 bodů (jedna trefa = 2 body). Ale byla to fakt sranda. Dokonce si myslím, že jsem hrála dobře (hmm, dost dobře), akorát bylo fakt těžký se trefit do toho správnýho místa.

Akorát jsem pak doma zjistila, že mám na levé holeni dobrou boulu a nějak mně není jasný, jak se mi to přihodilo . No ale vrážely jsme do sebe docela dost...
A ta modřina za super zábavu stojí!

Mikrovlnka - nejlepší vynález

17. ledna 2011 v 20:07 | Lů
Pro Američany určitě. Ani si nedokážu představit, co by si bez ní počali.
To, že když máme vařený brambory, jsou vařený v mikrovlnce, mě už nepřekvapí.
Ohřát si v mikrovlnce vodu na čaj? Není problém. Američani nevedou varný konvice. Na kafe mají kávovary, na to ostatní mikrovlnku. Takže já když si občas vařím vodu na čaj v hrnci na sporáku, připadám si, jak kdybych dělala něco divnýho.

Jakýkoliv jídlo, co si koupíte a je potřeba tepelně upravit, je tam návod, jak to ohřát v mikrovlnce. Někdy přidají i druhou možnost, že se to může šoupnout do trouby. Asi to nebude moc zdravý, dělat všechno v těch vlnách. Takže já vždycky dám přednost troubě. Trvá to v ní sice třeba půl hodiny a v mikrovlnce 8 minut, ale já nemám kam spěchat.

Jeden den jsem dostala chuť na čínksou polívku. Takový ty sušený nudle, jak se přelijou vařící vodou a vysype se tam prášek. Americký návod? V mikrovlnce za 4 minuty, bez jakékoliv alternativy. Takže já jsem opět zvolila hrnec a sporák.

Dokonce vím, jak se v mikrovlnce 'opeče' slanina. ha!

Vytvořila jsem menší ukázku:

mikrovlnka

A k čemu patří tyto návody na přípravu?
- smažená ryba s rýžou brokolicí a paprikou v citronovo-bylinkové omáčce 
- brokolice v sýrové omáčce
- těstoviny s brokolicí a sýrem
- nudlová polívka
- špenát
- máslová rýže se zeleninou
- kuřecí pesto 

Přeji všem dobrou chuť a nemůžu se dočkat, až si dám řádný český jídlo! 

Byla jsem v Kanadě

17. ledna 2011 v 18:48 | Lů
Tak jsem se konečně dostala do Kanady. Nebylo to nikam daleko a neviděla jsem nic speciálního. Jela jsem tam hlavně kvůli razítku do pasu .

Vyrazila jsem s Yoshimi, ostatní holky buď pracovaly nebo nemají vizum. Jely jsme jen přes řeku do Windsoru. V podstatě tam nebylo nic k vidění a venku bylo -10 °C. Daly jsme si snídani k obědu v italské vesničce, což je trochu vtipný jet do Kanady a jest v italské vesničce (a Yoshimi si tam dala nějakej francouzskej čaj ). Pak jsme se trošku prošly kolem řeky a omrkly pár soch, co tam jsou. Ale byla fakt strašná zima!

Samozřejmě na hranicích jsme dostaly spoustu otázek.
Při vjezdu do Kanady: Kam jedeme, na jak dlouho, co tam budeme dělat? Co s sebou vezeme?
Při vjezdu do USA: Kde jsme byly, jak dlouho a co jsme tam dělaly? Co děláme v USA, kde bydlíme a jak dlouho tady jsme?
Pravdivě a bez přemýšlení jsem na všechno odpověděla a bez problémů nás pustili tam i zpět.

A jelikož tady máme dvě možnosti, jak se dostat z Detroitu do Windsoru, tak jsme vyzkoušely obě dvě: tam tunel, zpátky most. Samozřejmě se platí za obě - 4 dolary. Dneska není nic zadarmo.


Večer k nám přišli na zahradu srnky. Asi to byla srnčí rodina. Zajímalo by mě ale, kde se tady vzaly? Širokodaleko není totiž žádný les.

Co jsme tento týden dělaly, část 2.

14. ledna 2011 v 17:28 | Lů
Včera jsme jely k Yoshimi. K jejím dvěma holčičkám, o který se stará, přibylo před dvěma měsíci nové miminko, chlapeček. Tak jsme se na něho jely podívat  Madison se na něho nejdřív smála a říkala 'baby' a když byl v postýlce, tak se na něho chtěla pořád dívat a šahat. Nicméně, když ho Yoshimi položila na zem, tak na něho chtěla šlápnout . Chudáček. Jo a taky si na něho málem sedla!

mimi1

mimi2
  

Co jsme tento týden dělaly, část 1.

14. ledna 2011 v 17:24 | Lů
Napadl sníh. Na český poměry nic moc, ale tady opět dělají z komára velblouda. Některý školy opět na den zavřely. Je tam nějakých 15 centimetrů, ale dneska zase sněží. Mohlo by přestat. Samozřejmě první den, kdy začlo sněžit naprosto zkolabovala doprava. V počasí hlásili od pondělí rána, že v úterý ve dvě hodiny začne sněžit a napadne 3-5 palců (max. necelých 13cm). Jak řekli, tak se stalo. Sněžit začalo malinko před druhou a silničáři nestíhali. Já hezky z tepla domova jsem to sledovala v televizi. Na dálnicích katastrofa. Místo normální maximálně povolené rychlosti 70 mil za hodinu se auta pohybovaly mezi 8 až 15 mil za hodinu. Karen jela domů skoro dvě hodiny. Normálně to trvá půl. Ve středu už ale bylo vše pod kontrolou.

Malá dostala k Vánocům nafukovací sáňky, tak jsme je vyzkoušely. Vyklopila jsem ji jen jednou, obličejem do sněhu.

sníh

Madison už má naštěstí sníh ráda. Nikdo nevíme, jak se to přihodilo. Před Floridou si nechtěla do sněhu ani stoupnout a venku jenom plakala. Vrátili jsme se z Floridy a sníh už ji nevadil. Vůbec.

A tady ještě jedna fotka v krásným bodýčku 'I Love My AuPair'  To je pupík, co?

brýle
  

Pistons vs Sixers 112:109

10. ledna 2011 v 0:48 | Lů
Konečně jsem se dostala na basketball a byl to teda dost dobrej zápas. Šla jsem s Gigi a lístky jsme dostaly. Pokud se teď nepletu, tak detroitský tým celou hru dotahoval. Vždycky byl o pár bodů za Sixers. 

Atmosféra byla ok (ale zase ne tak dobrá, jako na nhl). Byly dvě delší přestávky. V té první nějací profesionálové přinesli trampolínu, rozběhli se a řekla bych letmo dali koš - viz foto. Určitě to má nějakej speciální název, to co dělají, ale já ho neznám. V druhé přestávce nastoupilo Ruské Trio a slečna předváděla akrobatické kousky - viz foto.

Ale teď k tomu nejdůležitějšímu. Šest sekund před koncem hry, Pistons prohrávají o tři body. Tak jsme se s Gigi rozhodly, že půjdem, že už se to určitě nezmění a my se tak vyhnem zacpaným silnicím, až budou všichni odjíždět. Samozřejmě, jak jsme odešly, tak co se nestalo? Pistons dali 3bodovej koš. Viděly jsme to na televizi u východu (opakovačka). Zeptala jsem se tam nějakých pánů, co se teď bude dít. Hra skončila 99:99. Sdělili nám, že se bude prodlužovat, takže jsme se vrátily - utíkaly jsme . Prodlužovalo se 5 minut a Pistons nakonec vyhráli o 3 body. Bylo to ještě zajímavý a dramatický. V posledních sekundách se hráč Sixers pokusil o tříbodovej koš, ale netrefil.

Foto jsem přiřadila k baseballu. Pistons jsou v bílým. 

Co jsem komu udělala?!

7. ledna 2011 v 2:29 | Lů
To bylo teda odpoledne!

Prala jsem malé prádlo (mám to v popisu práce). Pračka doprala, tak já že to nahážu do sušičky, ale na všem tom oblečení bylo cosi bílýho, takový rosolovitý drobky. Říkám si, co to je? Kouknu do pračky a tam u okraje je jakejsi bílej rosolovitej humus, docela dost toho bylo. Tak jsem to setřela a prádlo znovu vyprala - vymáchala se tomu asi česky říká (cyklus rinse). Ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela nemohla jsem přijít na to, co to bylo. Pračka doprala, prádlo jsem hodila do sušičky a sušilo se. Když dosušilo, začnu prádlo vytahovat. A co nenajdu? Plínku! Ne látkovou, klasickou jednorázovou, co má malá na čůrání a kakání. Tak už vím, co bylo to gelový nechutný - vypraná plínka. Netuším, jak se tam dostala. Nevím, jestli byla použitá. Ani to vědět nechci, ale řekla bych že ne.

Tím má smůla však neskončila.

Malá má takovýho medvidka na sezení. Je to jako její sedačka. Látkovej medvídek a uvnitř spousta miniaturních polystyrénových kuliček (jak jsem dnes večer zjistila). Takže jsem se rozhodla toho medvídka vyprat, už začínal být víc špinavej než čistej. Cedulka říká perte na třicitku a sušte při nízké teplotě. Stupně tady na pračce nemáme, ale dala jsem to na nějakej jemnej cyklus. Vše v pořádku. Následovala sušička, kde jsem navolila nízkou teplotu. Neměla bych taky zapomenout se zmínit, že jsem s medvídkem prala i Madison prostěradlo, povlak na přebalovací podložku a deku. Žádný klasický hlatký látky, ale teplý prostěradlo a ten povlak a lehce chlupatá deka.

Takže, otevřu sušičku a co tam? Spousta malých bílých kuliček!!! Myslela jsem, že mě trefí. Samozřejmě to bylo nalepený na tom ostatním prádle a dost špatně se to odstraňovalo, protože se lepily i na ruce. Nicméně jsem to obrala, kuličky ze sušičky vysála a medvídka zašila. Bylo tam lehce vydřený místo se dvěma dírkama.

Ponaučení? Lů, když to dělat nemusíš, tak to nedělej! 
Ale ten medvídek už toho měl za sebou opravdu hodně, potřeboval to.

Florida - foto

5. ledna 2011 v 2:29 | Lů
Fotky jsem přidala k fotkám z minulé návštěvy Floridy. Vzhledem k tomu, že jsme byli na tom stejným místě, tak nebylo moc co fotit. Proto jsem spíš experimentovala s mým novým foťákem.

Ještě k naší sestavě. Kromě nás (já, Karen, Paul, Madison) s náma byla ještě Paulova sestra Debbie a její manžel Kahuna.

Na zpáteční cestě jsme přestupovali v Atlantě. Tím pádem mám na seznamu navštívených státu Georgiu a dostávám se tím na číslo 11. 

Florida podruhé (25.12.-3.1)

5. ledna 2011 v 2:24 | Lů
Jeli jsme na to stejný místo jako minule (Naples), akorát jiný apartmán. Musím říct, že byla trošku nuda, ale bylo fajn se na chvilku ohřát. Počasí sice taky nebylo nijak speciálně teplý, ale pořád lepší než mínusový hodnoty a sníh. Dohromady 3 dny bylo opravdu teplo, že jsme byli u bazénu a jinak nic moc.

Z aktivit: kino, zoo, nákupy, procházka po pláži, ležení na lehátku, v bazénu s Madison, pití alkoholu, společenské hry, focení.

Ze zoo jsme nikdo nebyli moc nadšení. Měli tam jen pár zvířátek, na prstech dvou ruk bych je spočítala a vstupný bylo velmi předražený (20 dolarů). Tady v Detroitu je mnohem lepší zoo a vstupný je 12....

Společenský hry byla zábava. Hráli jsme Apples to Apples - přiřazování slov. Jeden hráč (soudce) vybere kartu s nějakým slovem a ostatní hráči k tomu ze svých sedmi karet vyberou slovo, který to nejvíc vystihuje (podle jejich mínění). Soudce pak vybere nejýstižnější, nevtipnější.... podle jeho mínění.
Taky jsme hráli UNO, to je karetní hra. Velice jednoduchá a velice dobrá. Koupím tady než odjedu.
A poslední, co jsme hráli bylo Left, Center, Right. To se hraje o peníze. Člověk to nemůže nijak ovlivnit jen háže kostky a ty mu řeknou, co s penězma. Prvně jsem prohrála 6 babek, ale druhý den jsem 15 vyhrála. Taky to tady koupím než odjedu, abych pak mohla všechny obrat

Madison si opravdu užila bazén. Chodí tady plavat, takžeje na vodu zvyklá a hrozně ji to baví. Vůbec se nebála jít do hloubky a párkrát šla i pod vodu.

Na Silvestra jsme měli velkou večeři - lososa, brambory, asparágus a napodobeniny bedlí. Oni pak šli na bar a já jsem zůstala s malou, která spala. Takže žádná velká párty, ale mně to vyhovovalo.

Moje Vánoce

5. ledna 2011 v 2:03 | Lů
Sice už je to nějakej ten týden od Vánoc, ale vzhledem k tomu, že jsem byla pryč, nebylo kdy napsat o mých amerických Vánocích.

V pátek večer 24.12. se sešla celá rodina u Paulovýho bráchy. Už jsem se myslím zmínila o tom, že se střídají v hostování. My jsme měli Thanskgiving, Debbie a Kahuna podzimní a zimní narozeniny, Dave a Lisa Vánoce atd.

Myslela jsem, že bude nějaká speciální vánoční večeře, ale nee. Měli jsme jehněčí plátky (ty nikomu moc nechutnaly) a hovězí, který bylo na moje poměry dost červený. K tomu brambory a nějaká ta zelenina. Po večeři se šli rozdávat a rozbalovat dárky. Trvalo to docela dlouho, protože dětí bylo 8 a v rozbalování se střídali (pěkně jeden po druhým). Já jsem dostala dvě maličkosti - knížku s názvem The 12 Days of Christmas in Michigan. Je to pro děti, ale je to pěkně napsaný a člověk se tak dozví o Michiganu. Většinu jsem věděla . A to druhý byl obtisk ruky Madison do nějakýho moduritu. To se mi moc líbí.

V sobotu ráno jsme si rozbalili dárky u nás doma. Mimo jiné jsem dostala tričko s dlouhým, bundu, dvd a dárkový poukázky (jednu na mani a pedi a jednu do Starbucks). Vůbec jsem tolik dárků nečekala. No něco z toho byly jen drobnosti (oni říkají) v punčošce.

Moje dárky měly taky úspěch, tak jsem byla ráda.

Do Vánoc jsem přidala ještě nějaký fotky.