Listopad 2010

Mé první setkání se Santou

29. listopadu 2010 v 2:16 | Lů
Byla jsem dneska s Gigi v Rochester Hills (městečko, kde bydlí Gigi). Šly jsme na kafe a pak že se trošku projdeme a narazily jsme na Santův domeček. A Santa tam byl. Šly jsme se s ním vyfotit a dokonce jsme dostaly i malý dáreček (santova postavička a lízátko). Santa byl moc roztomilej Na fotce jsem dostala za úkol držet jeho rolničky. A taky se nás zeptal, jestli už jsme mu napsali seznam, co si přejeme k Vánocům. Mohla bych ze srandy něco sepsat a donést mu to tam. Pak by se teprve vidělo, jestli je to pravej Santa.

Santa

Thanksgiving - obrázky

27. listopadu 2010 v 3:07 | Lů
Doplnila jsem už i obrázky z Dne Díkůvzdání.
Nejdřív je tam několik z průvodu a pak z oslavy u nás doma.

Co je na mém talíři: Vezmu to od zelených fazolových lusků dokola podle hodinových ručiček
Fazolový lusky, bramborová kaše se šťávou, takový cosi udělaný ze sladké brambory a hrozinky v tom byly a bylo to sladký, moc se mně to na ten talíř chuťově nehodilo. Potom tam je krůtí maso, nádivka (snědla jsem ju, ale moc nechutnala - nejsem fanda nádivek), brusinková máčka, másílko a uprostřed bulka.
Na stole s dezertama můžete vidět dýňové koláče, mrkvovou dortu, jablečné koláče, dýňový cheese cake, mintový čokoládky, zmrzlinu,....

Musím přiznat, že jsem se pořádně nadlábla a ledničku máme plnou zbytků, takže to budeme jest ještě tak týden.

Thanksgiving a Black Friday

26. listopadu 2010 v 19:57 | Lů
Tak mám za sebou můj první Den Díkůvzdání a taky jednu šílenost, které se říká Černý pátek.

Ráno na Den Díkůvzdání jsem jela s Debbie a dětma (setřenice, bratranci Madison) do Detroitu na slavnostní průvod. samozřejmě jsem zase čekala něco víc. Jsem teda ráda, že jsem šla, ale že bych to dělala každý rok, to teda vůbec. A to je to prý druhej nebo třetí největší a nejlepší průvod v celých státech. Jakože dalo se to, ale byla docela zima a bylo to trošku dlouhý a zbytečně pomalý a roztahaný. Ale vydržela jsem bez reptání a nakonec přijel i Santa.

Jsou snad už Vánoce?

23. listopadu 2010 v 16:38 | Lů
Podle mých propočtů zbývá ještě měsíc nebo se pletu?

V obchodech vánoční výzdoby v plném proudu. Ale to je pochopitelné a všude stejné. Akorát tady k tomu všemu mají ještě Santu . Velká akce bude v nákupním středisku, asi pět minut od nás. Santa přijede 26.11. a bude tam do 24.12. Tento Santa je prý moc povedenej, takže se na něho určitě taky zajdu podívat.

O Santovi jsem ale psát nechtěla. Nad čím se podivuji je to, proč tady začínají s vánoční výzdobou tak brzo doma. Pochopila bych, že si lidi už dávají světla na barák. Přece jen se líp lozí po střeše dokud ještě nemrzne. S přivřením oka pochopím i to, že už je na večer rozsvěcují. Viděla jsem už i pár domků velmi přezdobených!

Ale proč máme v obýváků od neděle ozdobenej vánoční stromeček a vánoční výzdobu po celým baráku včetne záchodu, to asi nepochopím. A k tomu nám ještě včera hrály k večeři koledy
stromek

Rozhodla jsem se a je to oficiální!

19. listopadu 2010 v 20:15 | Lů
Po dlouhém zjišťování, váhání a rozmýšlení jsem nakonec přišla k definitivnímu rozhodnutí, že se po prvním roce vártím domů.

Opravdu jsem netušila, že je tak složitý zůstat tady legálně a nebýt aupair. Jednou možností je pracovní vízum (to jsme plánovali pro Peťu) a druhou studentský (to mělo být pro mě). K pracovnímu vízu ovšem nestačí dopis zaměstnavatele, že chtějí právě vás. Musí prokázat, že tady není američan, který by tu práci mohl dělat. To zajišťuje, aby cizinci nebrali práci místním. Karen a Paul rozhodili sítě, ale všichni říkali, že je to nemožný až na jednoho právníka, který říkal že to není nemožný, ale hodně složitý. Museli bysme vymyslet Peťovi nějakou super kvalitu, pro kterou by ho v té práci potřebovali (protože práci pro něho Paul měl). Pak by ovšem záleželo na emigračním úředníkovi, jestli by ho to přesvědčilo. Moc šancí jsem tomu nedávala.

Velmi špatné a děsívé zprávy (nebojte, netýkají se mě)

15. listopadu 2010 v 2:14 | Lů
Zveřejňuji přeložený email, který jsem tento týden dostala od naší koordinátorky:

Milé aupairky,

Kim a já píšeme tento email s velkým smutkem. (pozn. Kim je koordinátorka z vedlejšího regionu). Během minulého víkendu měla AuPairCare Michigan (pozn. moje agentrua) pár problémů spojených s aupair a alkoholem.

Přiložené je foto auta, které řídila aupair, která pila alkohol a sjela s autem její rodiny ze silnice. Měla opravdu štěstí, že vrazila do sloupu a ne do jiného auta a nezranila jinou osobu. V autě s ní byla aupair s jiné agentury, která nebyla zraněna. Aupair, která řídila, byla vytažená z auta přes přední sklo a odvezena do nemocnice. Byla propuštěna po 24 hodinách s mnoha řeznými ranami, modřinami a velmi bolavým tělem. Naštěstí neměla žádnou zlomeninu.
Smutná část příběhu pokračuje.....

Nebylo špatný řídit BMW

8. listopadu 2010 v 17:33 | Lů
Tak se tak událo, že jsem o víkendu jezdila v BMW.

Ale od začátku: Paul si koupil nový auto (Karen taky, ale ta ho bude mít až v lednu nebo únoru). Oba jeli na víkend pryč. Původní plán byl, že Karen pojede 'mým' Nissanem, Paul na letiště jejím BMW a mně zůstane jeho (starý) auto. V úterý ale jel vyzvednou to nový auto. Mimochodem vypadá téměř úplně stejně jako to starý, který není vůbec špatný a taky není vůbec starý, ani polamaný, ani mu nic nechybí, prostě super auto se zabudovanou navigací a k nastartování stačí mít klíč s čipem někde u sebe, startuje se knoflíkem. V čem je teda toto nový auto lepší? Ovládání hlasem. Když řeknete světla, rožnou se světla, když řeknete volat tomu a tomu, auto vám to číslo vytočí a volá, když řeknete rádio stanice taková a taková, tak začne hrát určená stanice. A asi to nejlepší je, že si můžete měnit barvy vnitřního osvětlení: modrá, červená, fialová.... A to teď myslím naprosto vážně!!! Kdo si potřebuje měnit vnitřní osvětlení auta? A k čemu? Přece když řídím, tak vevnitř nesvítím.

Nezodpovědní, neschopní, neuvěřitelný!!!

2. listopadu 2010 v 15:30 | Lů
Malá je zase nemocná. Hrozně kašle a má rýmu. Jenomže se není čemu divit, když jsou její rodiče NEZODPOVĚDNÍ a ani ji pořádně neoblečou.

Pro příklad, v sobotu jsme jeli na ten dětskej Halloween a co měla Madison na sobě? Kostým berušky. Tenkej svetýrek, punčocháče a tu berušku. Když ji Karen oblíkala, tak říkám, ať ji pod to dá aspoň bodýčko s dlouhým rukávem. Tak to udělala. A když jsme odcházeli, tak říkám, že ať ji radši vezme aj bundu, protože těžko říct, jak dlouho budeme venku. Karen mi řekla, že to je dobrý, že byla venku a taková zima tam není. Já teda nemám tušení, kde venku byla, ale určitě to nebylo u nás před barákem. Stačilo otevřít garáž a bylo teda jasný, že zima je. No nic, víc oblečení malá nedostala. Já na sobě dvě trička s dlouhým, svetr a kabát a teprve když jsem si dala horkou čokoládu, tak mně bylo docela dobře. Madison celou dobu jen v bodýčku a svetýrku. Ruce ledový. Venku 10 °C. To si pak pro jistotu zopakovala ještě v neděli večer.