Srpen 2010

Chicago - Sky Deck

24. srpna 2010 v 5:32 | Lů |  Videa
Cesta výtahem do 103. patra. Na obrazovce běželo video v kolikátým jsme patře, kolik stop a kolik metrů vysoko a taky která budova je zrovna tak vysoká.




A tady už přímo vstupuju na prosklený balkon.


Chicago (20.-22.8.2010)

24. srpna 2010 v 5:18 | Lů
Víkend v Chicagu se vydařil. Vyrazily jsme v pátek ráno. Po pěti a půl hodinách a 320 mílích jsme byly na místě. Na nic jsme nečekaly a šly hned na první atrakci - do akvária. Celý to projít - ryby, delfíni, velryby, tučňáci, žraloci...- nám zabralo skoro tři hodiny. Hodně dobrej byl 4D dokumentární film o zvířatech, kde na nás pršelo, foukal vítr, byla zima a napadl nás žralok! Po akvárku jsme se jely ubytovat. Hostel byl levnej (i se snídaní) a pokoj jsme měli jen pro sebe. Velkým mínusem bylo to, že okno vedlo do prostoru asi 2x6 m, takže se tam nedalo moc dýchat. Ale vzhledem k tomu, že to bylo taky blízko centra, tak se ta levná cena musela někde projevit. A dalo se to přežít.

Nestíhám

20. srpna 2010 v 14:02 | Lů
Nestihla jsem přidat foto z toho výletu. Vše bude v pondělí, resp. úterý. Teď mám před sebou pětihodinové řízení do Chicaga. Pěkný víkend

Rozbitý hodinky, zlomená noha a malý výlet

16. srpna 2010 v 2:54 | Lů
Malá aktualizace o tom, jak se mám...

Pořád je hrozný horko. Vůbec si neuvědomuju, že bych někdy zažila léto s tak vysokýma teplotama tak dlouho. Navíc k tomu ještě přidává vlhkost, která tady je. Takže i když je pod mrakem je strašný dusno a vlhko a nedá se skoro ani vyjít ven. Už aby byl podzim.

Nejsem přece z Marsu

4. srpna 2010 v 16:37 | Lů
Během mého pětiměsíčního pobytu tady jsem dostala několik zajímavých otázek. To, že nejsem Američanka, neznamená, že žiju na jiné planetě. Naopak, taky jsem se dozvěděla nějaké informace, které naznačují, že na jiné planetě žijí ti, co je vyslovili. Abych nikoho neurazila, nebudu jmenovat.

Byla jsem v kostele

4. srpna 2010 v 16:22 | Lů |  Videa
V neděli jsem šla s kamarádkou Irynou, která je velmi nábožensky založená, do kostela. Byl to servis pro mladý, takže jsem se prvních 30 minut ani nenudila. Trvalo to přes hodinu a půl! Říkají si Generation One. Nejdřív se zpívaly tři nebo čtyři písničky o Pánovi. A pak se pan ministr zabýval tím, jak se modlit k Bohu. Bylo to zajímavý, ale moc dlouhý.

Ve videu je krátká ukázka toho, jakým způsobem dnes mladí zpívají v kostele písničky k Bohu.