O nějakých šest let později

15. září 2016 v 12:50 | Lů |  Život po USA
Čas letí jako bláznivý. Nedávno mi můj tatínek říkal, že se díval na můj blog, a tak jsem se taky podívala :-) Překvapilo mě, že sem občas ještě někdo zavítá. A tak mě napadlo napsat krátkou aktualizaci.

K aktualizaci mého života v USA snad jen toto. S rodinou jsem stále v kontaktu přes facebook a emaily. Bohužel se mně ještě nepodařilo se za nimi podívat. Letenky nejsou vůbec levný a to bychom potřebovali 4 - já, manžel a dvě děti :-)
Pozvánku k nim každopádně máme, a tak doufám, že za dva možná tři roky se tam dostanem.

Altuální fotka Madison, když šla letos do první třídy. V prosinci už jí bude 7.


A má mladší sestřičku Morgan. Té byly v červnu čtyři. A tady jsou obě i s maminkou.

 

Life is going on aka Život po návratu z USA

28. srpna 2011 v 8:37 | Lů |  Život po USA
Moji milí čtenáři,

přišel čas podělit se o životní události po mém návratu z USA. Je pravda, že už je to skoro 6 měsíců, co jsem zpět, ale tak nějak jsem se k tomu nemohla dostat.

Chybí mi Amerika? Strašně moc! První týdny tady byly teda hrozný. Pořád jsem přemýšlela, co kdo dělá a co bych zrovna mohla dělat taky. Kam bych šla s malou a s čím bysme si hrály, kam bych vyrazila o víkendu s holkama a kam třeba s rodinou. Když jsem viděla na fb fotky holek z nějakých výletů či z aupair meetingů, tak jsem ji moc záviděla a chtěla tam být taky. Když jsem odjížděla, věděla jsem, proč odjíždím. Nechtěla jsem už být aupair a chtěla jsem začít svůj vlastní život. Teď, s odstupem času bych do toho šla znova, jen proto, abych se tam za všema mohla vrátit. Ale vím, že bych za chvilku už zase nemohla bydlet u 'cizích' lidí.

Má to svá pro i proti. Život u USA mi chybí, nejvíc všichni koho, jsem poznala. Ale na druhou stranu si říkám, že holky, který jsem tam poznala a budou končit příští rok mají všechno teprve před sebou a já jim návrat do skutečnýho života vůbec nezávidím. Jsem ráda, že toto už mám za sebou. Nejhorší je hledání si práce. Já jsem po měsíci, co jsem byla doma nastoupila do Student Agency prodávat zájezdy (brigádně). Byla jsem tam dva měsíce. Děkuji, SA nikdy více. Poznala jsem tam výborný lidi, ale práce to byla hrozná. Od deviti do šesti sedět u počítače a nahánět lidi, aby si koupili zájezd. Navíc objednávek moc nebylo a brigádníků nás tam bylo požehnaně, takže většinou nebylo co dělat.

Po odchodu jsem hledala dál. Mohla jsem nastoupit jako recepční do casina (na noc), byla jsem na pohovoru v agentuře Jobing, která se tváří jako reklamní agentura a nabízí pozici Administrativní pracovnice, ale ve skutečnosti jde o nabídku 'výhodného' tarifu od Vodafonu. Ano, otravovat lidi na ulici! Koncem června se na mě usmálo šěstí a byla jsem pozvaná na dva pohovory. První byla firma 2K (zabývají se vývojem počítačových her), pozice recepční a druhá byla anglická firma DSG international. V obou případech jsem se dostala do druhého kola. Ovšem z 2K mi to volali až potom, co jsem do DSG nastoupila. Jsem tam už skoro dva měsíce :-)

Jde o anglickou firmu a jsem v anglickém týmu, takže veškerá komunikace v angličtině, což je super. V našem týmu jsme teda jenom češi, ale komunikujeme s anglickýma obchodama, popř. zákazníkama. Řešíme finanční smlouvy, nesrovnalosti v pokladnách, v bance... Zatím jsem spokojená.

Jinak jsem se právě s přítelem přestěhovala do nového podnájmu. Od dubna jsme bydleli v Brně v takovým provizorním bytě, kde jsem si ani všechno nevybalila. Teď jsme už teda jinde a vypadá to, že tu nějakej čas zůstanem. Dneska mi zbývá vybalit poslední kufr, kde mám hlavně vzpomínky z USA, takže se to vybalování určitě protáhne.

S rodinou jsem stále v kontaktu a doufám, že se za nima budu moct příští rok podívat. Malá strašně vyrostla a má dlouhý vlásky:

Toliko k aktualizaci a já se zase ozvu, až bude víc novinek. papa

Kalifornie - foto

24. března 2011 v 13:02 | Lů
Konečně jsem taky nahrála nějaký fotky z Kalifornie. Tak mrkněte :-)
 


Dva týdny doma

24. března 2011 v 12:02 | Lů
Už jsem dva týdny doma!

Rozloučení bylo smutné, ale zvládla jsem to. Plakala jsem já, plakala Gigi, plakala Karen.... Malá řvala, když jsme odcházely na letiště. S novou aupair nechtěla zůstat o samotě. A já se jí nedivím, taky jsem ji za těch pár dní, co jsem s ní strávila neměla ráda. A můžu říct, že ona mě taky ne. Viděla jsem na ni, jak se těší, až odjedu.

Cesta domů byla ok. Spala jsem sice jen asi dvě hodiny, ale taky se dalo. Plakala jsem na letišti v Detroitu, když jsem ještě naposledy telefonovala a psala si zprávy s kamarádkama. Plakala jsem na letišti ve Frankfurtu, když jsem si četla přání na rozloučenou od Madison a trošku jsem taky plakala, když jsem čekala v Praze na zavazadlo. Taky jsem plakala první víkend, když jsem šla s přítelem na oslavu narozenin jeho mamky. Připadala jsem si trošku jako mimozemšťan. Skoro nikoho jsem neznala a ani nechápala vtipy přísedících. Moc dlouho jsme tam nezůstali.

Od té doby to docela jde. Hledám práci a posílám životopisy, doufám, že se mi brzo někdo ozve. Zvykám si na naprosto jiný styl života...

Zatím nevím, jestli budu v blogu pokračovat. Co zajímavýho mě může tady u nás potkat?

Děkuji všem moc za návštěvnost! ;-)

San Diego a to ostatní 7.-8.3

9. března 2011 v 13:47 | Lů
V pondělí ráno jsme se vydaly opět na cestu - 2 hodiny do San Diega. Tam toho ovšem moc k vidění nebylo. Zastavily jsme na vojenským hřbitově - obrovský, jeden bílej památník vedle druhýho. A pak jsme se podívaly na nějakej slavnej maják. Sjely jsme do centra a trošku se tam prošly a pak ještě jely do Balboa parku, kde bylo nekonečně moc druhů kaktusů a zajímavých stromů. To bylo vše.

V uterý dopoledne už jsme jely jen na letiště. Tentokrát naštěstí žádný zpoždění nebylo.
Holky kamarádky nás vyzvedly a ještě jsme zajely na poslední večeři, pak jsme se rozloučily.

Celý výlet mě stál něco málo přes 1000 dolarů. Včetně letenky, ubytování, pronajmutí auta a benzínu, jídla i suvenýrů. Auto bylo velice úsporný a za 760 ujetých mil jsme utratily pouze stovku dolarů (za benzín). A to je teď benzín velmi drahej a v Kalifornii ještě o padesát centu dražší než tady, kolem 3.90 za galon.

Musím říct, že to byl bezvadnej závěr mýho roku v USA.
Fotky budou. Mám jich přes 600, takže to nějaký čas potrvá než vyberu ty nej.

Los Angeles 5.-6.3.

9. března 2011 v 13:39 | Lů
Po šesti hodinách spánku (jsem ráda, aspoň budu spát v letadle) pokračujeme.

V sobotu dopoledne jsme jely na pláž do Huntingtonu. je proslavená surfařema a taky jich tam bylo! Kromě nich i spousta hráčů volejbalu. A sluníčko svítilo . Na 14:30 jsme si objednaly výlet na pozorování velryb v Newport Beach. Našla jsem 50% slevu, takže jen za $15 :-). Měly jsme štěstí a velrybu viděly. Byla sice dost v dálce, ale i to se počítá a podařilo se mi vyfotit ocas. Taky jsme viděly spoustu delfínů. Celej ten výlet trval nějaký 3 hodiny, tak jsme pak vyrazily zase směr hotel. Hodinová cesta během které jsem vystřídala 4 nebo 5 různých dálnic. Velmi jsem si oddychla, když jsem sjela z té poslední. Naštěstí jsme nenarazily na nějak moc šílený řidiče. Ale i tak, v některých místech bylo až 7 pruhů - jedním směrem!

Na neděli jsme objednaly výlet po LA. Měly jsme zase jednou velký štěstí a ušetřily spoustu peněz. Objednaly jsme si výlet na půl dne za $96 (dohromady a ještě to bylo se slevou $10 každá). No a pán nám potom řekl, že nás musí upgradovat na lepší, delší (3/4 dne) a dražší výlet kvůli pozici našeho hotelu. Tento výlet normálně stál 78 dolarů pro jednu osobu, ale my jsme nic připlácet nemusely. To je co? :-)

Nejdřív bylo na programu BelAir a obrovský domy slavných osobností. Viděla jsem dům Leonarda DiCapria, Michaela Douglese a Catherin-Zeta Jones, Jennifer Aniston, Michaela Jacksona atd. Zastavili jsme u značky Beverly Hills a pokračovali na Rodeo Drive. Většina obchodů byla v neděli zavřená, takže jsem si nic nekoupila . Pak jsme zastavili na oběd - Farmer's Market. Po obědě jsme vyjeli po Mulholland Drive a vyfotili si Hollywood nápis. A pak dolů do Hollywoodu, Walk of Fame s hvězdama na chodníku, Kodak divadlo (tam se předávají Oscaři) a hlavně spousta lidí. Pár známých jmén jsem na hvězdách našla, ale je jich tam tolik, že by člověk potřeboval celej den, aby to prošel. A my jsme měli jen hodinu a to jsem taky potřebovala nakoupit suvenýry.

Poslední zastávkou bylo Universal Studio. To jsme ale omrkly jen z venku a prošly pár obchodů. Dovnitř to je na další výlet a něco přes 100 dolarů. Ale až pojedu příště do LA, tak bych se tam chtěla podívat :-)

Zpátky na hotel jsme se dostaly kolem sedmé. Výbornej výlet to byl!

Kam dál